Španělská chřipka 1918 – nejsmrtelnější pandemie v moderní historii

Španělská chřipka 1918 – nejsmrtelnější pandemie v moderní historii

Za den, kdy vypukla španělská chřipka, je považován 4. březen 1918. Tehdy se na marodce ve vojenském táboře v americkém Kansasu přihlásil první nakažený s bolestí v krku, zvýšenou teplotou a bolestí svalů. Záhy vojenské lékaře v USA zahltil příval dalších pacientů, z nichž mnozí měli také zápal plic. Nikdo zatím netušil, že se celým světem během několika měsíců rozšíří nový, neobvykle agresivní kmen chřipky, který vezme život více lidem než právě probíhající válka.

Co je španělská chřipka?

Španělská chřipka byla ničivou, celosvětově rozšířenou epidemií, jíž podlehly desítky milionů lidí. Dle indexu závažnosti pandemie je klasifikována číslem 5, což znamená, že na ni zemřelo přes 2 % infikovaných osob.

Během 18 měsíců v letech 1918 a 1919 zabila 2 až 2,5 % světové populace a měla tedy více obětí než první světová válka, která v den, kdy vypukla španělská chřipka, stále ještě probíhala.

Původcem španělské chřipky byl zmutovaný ptačí virus  podtypu H1N1.
Původcem španělské chřipky byl zmutovaný ptačí virus podtypu H1N1.

Původcem španělské chřipky je nezvykle agresivní kmen viru chřipky A podtypu H1N1. Na rozdíl od většiny ostatních chřipkových virů byl velký počet obětí španělské chřipky mezi zdravými a mladými lidmi ve věku od 20 do 40 let, děti a osoby s oslabeným imunitním systémem španělské chřipce podléhaly v mnohem menší míře.

Tato skutečnost vedla vědce k závěru, že španělská chřipka u nakažených vyvolává nadměrnou imunitní reakci, takzvanou cytokinovou bouři, během níž tělo produkuje imunitní buňky a proteiny, které mohou zničit jednotlivé orgány.

Cytokin je druh proteinu a základním regulátorem imunitního systému. Cytokinové bouře jsou velmi vzácné a dochází k nim v reakci na nový agresivní patogen.

Uvádí se, že španělské chřipce podlehlo 2 až 20 % nakažených. Hlavní příčinou úmrtí byla sekundární infekce plic, na druhém místě stál samotný virus, který měl za následek masivní krvácení a otoky plic.

Teorie o původu španělské chřipky

Za místo zrodu chřipkových epidemií je obecně považována Čína či jihovýchodní Asie, nicméně v souvislosti s původem španělské chřipky existují i jiné teorie. Kde španělská chřipka vznikla tedy nelze s určitostí říci, jisté však je, že jejímu rychlému šíření do značné míry napomohly mezikontinentální přesuny vojsk.

V současné době víme, že původcem španělské chřipky byl zmutovaný ptačí virus, který se s největší pravděpodobností přenesl na prasata a další zvířata a následně na člověka.

Dle většiny odborníků zabývajících se původem španělské chřipky se tak stalo v Asii, nejspíše v Číně, a to už v roce 1917. Odtud se nákaza společně s bojujícími vojáky dostala do USA a začala se šířit na vojenských základnách. A s vojsky poté cestovala dál. Během tří měsíců byli zaznamenáni nakažení v Itálii, Španělsku, Velké Británii i Japonsku.

Původ španělské chřipky zůstává nejasný. S největší pravděpodobností vznikla v Asii, odkud se s vojáky rozšířila do USA.
Původ španělské chřipky zůstává nejasný. S největší pravděpodobností vznikla v Asii, odkud se s vojáky rozšířila do USA.

Zastánci další hypotézy hledají původ španělské chřipky ve vojenském táboře v americkém Kansasu, odkud se již v roce 1917 měla rozšířit do dalších amerických základen i mimo ně – konkrétně na východní pobřeží USA včetně New Yorku – a nakonec mimo kontinent.

Dle třetí teorie byla místem původu pandemie britská vojenská nemocnice ve francouzské obci Étaples, která leží nedaleko tehdejší západní fronty.

Proč „španělská“?

O šíření španělské chřipky zpočátku věděl jen málokdo. Státy zmítané válkou informace o riziku pandemie z pochopitelných důvodů tajily – jejich představitelé chtěli zabránit demoralizaci již tak vyčerpaných vojáků a civilistů.

Ani španělský král Alfons XIII nebyl proti nebezpečnému onemocnění imunní.
Ani španělský král Alfons XIII nebyl proti nebezpečnému onemocnění imunní.

Z výše zmíněného je patrné, že název „španělská chřipka“ nemá s místem původu tohoto onemocnění nic společného. Vznikl s největší pravděpodobností proto, že španělský tisk nebyl pod vlivem silné cenzury jako v jiných zemích.

O nákaze, jíž se navíc nevyhnul ani španělský král Alfons XIII., psal proto velmi otevřeně, což patrně způsobilo, že si ji veřejnost zbytku světa začala spojovat právě se Španělskem.

Tři vlny smrtící nákazy – kdy byla španělská chřipka na vrcholu?

Pandemie španělské chřipky obyvatelstvo zasáhla ve třech vlnách. Ať už byl takzvaný „pacient nula“ odkudkoliv, vlivem migrace vojáků se onemocnění rozšířilo do celého světa a národy zpustošené válkou ještě více vyčerpávala.

Španělská chřipka se nevyhnula žádnému kontinentu, nicméně její nejničivější dopady byly zaznamenány v Severní Americe, Evropě a Africe.

Nejničivější vlna španělské chřipky probíhala od pozdního léta do listopadu 1918.
Nejničivější vlna španělské chřipky probíhala od pozdního léta do listopadu 1918.

První fáze španělské chřipky začala na jaře roku 1918. V dubnu postihla Itálii a Španělsko, v červnu Velkou Británii a v následujících měsících se šířila střední Evropou.

Ve stejné době se začaly objevovat první případy také v Indii a Tichomoří. Počet obětí španělské chřipky v její první fázi není jistý, zabíjela však zejména (nikoli výhradně) starší a oslabené jedince.

Druhá vlna, která probíhala od přelomu léta a podzimu až do listopadu, měla katastrofický dopad. V srpnu roku 1918 zasáhla především přístavní města na východě USA a města evropská. Jelikož byl průběh u nemocných mnohem těžší, zvýšil se počet obětí španělské chřipky až desetkrát.

V této době, kdy byla španělská chřipka nejničivější, umírali hlavně lidé ve věku mezi 20 a 40 lety. Důvodem byla již zmíněná cytokinová bouře a akutní plicní infekce. Uvádí se, že například na Aljašce či Samojských ostrovech vymřela takřka čtvrtina populace.

Třetí vlně již podléhali jen ti nejvysílenější. Během roku 1919 počet nemocných na mnohých místech postupně klesal a oproti předcházejícím měsícům se výrazně snížil také počet úmrtí.

Je však třeba brát v potaz regionální rozdíly v míře mortality i ve vývoji epidemie. Ačkoliv se obecně hovoří o třech vlnách tohoto závažného onemocnění, ne ve všech oblastech je lze od sebe tak ostře a jednoznačně odlišit. Týká se to například španělské chřipky v českých zemích, jejíž průběh někteří vědci dělí pouze do dvou, jiní dokonce do čtyř fází.

Počet obětí španělské chřipky

Španělská chřipka byla jednou z nejničivějších nákaz v lidské historii. Přesný počet obětí není znám, různé prameny udávají 20 až 50 milionů, některé dokonce až 100 milionů. Tomu by odpovídala smrtnost 10 až 20 %.

Čísla se liší kvůli potížím s evidencí tak obrovského počtu mrtvých a absenci statistik z rozvojových zemí. Počet obětí španělské chřipky v každém případě v rekordně krátkém čase převýšil počet zemřelých v důsledku první světové války (15 milionů za čtyři roky).

V době, kdy byla španělská chřipka nejničivější, umírali zejména mladí lidé se silnou imunitou.
V době, kdy byla španělská chřipka nejničivější, umírali zejména mladí lidé se silnou imunitou.

Jak již bylo řečeno, nejvíce lidí zemřelo během období, kdy byla španělská chřipka na svém vrcholu. Vedle milionů neznámých obětí jí podlehlo také mnoho slavných osobností. Patří mezi ně například malíři Gustav Klimt, Egon Schiele a Bohumil Kubišta, francouzský básník a dramatik Guillaume Apollinaire nebo sociolog Max Weber.

Mezi oběťmi španělské chřipky byl například i sociolog Max Weber, malíř Egon Schiele nebo básník a dramatik Guillaume Apollinaire.
Mezi oběťmi španělské chřipky byl například i sociolog Max Weber, malíř Egon Schiele nebo básník a dramatik Guillaume Apollinaire.

Samozřejmě ne všichni nakažení na španělskou chřipku zemřeli a například americký prezident Woodrow Wilson v době nemoci dokonce vedl klíčová jednání týkající se mezinárodní situace.

Mezi další známé osobnosti, které se ze španělské chřipky vyléčily, patřil kupříkladu Walt Disney nebo tehdejší náměstek ministra námořnictva Franklin Delano Roosevelt.

Španělská chřipka v Česku

Jako první oficiální oběť španělské chřipky v českých zemích byl v deníku Prager Tagblatt (česky Pražský deník) uveden 12. 9. 1918 koncipient pražského policejního ředitelství JUDr. Egon M. Prorok ze Smíchova, jenž podlehl komplikované infekci plic ve věku 25 let.

První zmínka o oběti španělské chřipky v českých zemích se tedy objevila přibližně půl roku poté, co byl zaznamenán vůbec první nakažený.

V době, kdy lidé slavili vznik samostatného československého státu, dosahoval počet obětí španělské chřipky v Praze přibližně jednoho tisíce.
V době, kdy lidé slavili vznik samostatného československého státu, dosahoval počet obětí španělské chřipky v Praze přibližně jednoho tisíce.

Koncem října roku 1918, kdy zrovna český národ slavil vyhlášení samostatného Československa, bylo v Praze zaznamenáno již zhruba tisíc obětí, konkrétně 673 civilistů, 108 vojáků a 112 cizinců.

Opatření proti španělské chřipce a její důsledky

Situace během pandemie vypadala na celém světě téměř stejně – služby přestávaly fungovat, zavíraly se školy, úřady, obchody a další veřejná místa. Protiopatření v některých zemích zahrnovala například povinné nošení roušek a desinfekci telefonních sluchátek, podávání rukou nebo plivání na ulicích bylo naopak zakázáno.

V jednotlivých domácnostech pospolu žili zdraví, nemocní i umírající. Nemocnice a márnice se rychle přeplnily a brzy bylo nutné oběti pohřbívat do hromadných hrobů.

Opatření proti šíření španělské chřipky zahrnovala například povinné nošení roušek, desinfekci telefonních sluchátek či zákaz podávání rukou.
Opatření proti šíření španělské chřipky zahrnovala například povinné nošení roušek, desinfekci telefonních sluchátek či zákaz podávání rukou.

Opatření proti španělské chřipce nebyla nikterak účinná. Lidé v panice navíc podléhali různým mýtům a ve snaze vyhnout se nákaze vdechovali kouř ze dřeva, nosili u sebe síru či si nechávali vytrhávat mandle a zuby. Lék neexistoval – nemocným se podával aspirin, analgetika, doporučovaly se zábaly a pití čaje.

Španělská chřipka měla dramatický dopad na celý svět. Vzhledem ke své vysoké smrtnosti připravila o život přibližně 2 % všech lidí na Zemi. V některých oblastech byly její důsledky ve srovnání s ostatními mnohem horší – příkladem je Írán, kde byla španělská chřipka zvláště ničivá a zabila téměř 22 % populace.

Filmy a dokumentární pořady o španělské chřipce 1918 – které stojí za zhlédnutí?

O pandemii španělské chřipky bylo natočeno poměrně velké množství filmů a dokumentů, které přehledně shrnují dostupné informace o jejím průběhů v jednotlivých částech světa, počtu obětí i teoriích o jejím původu, a zároveň se zabývají prožitky a pocity lidí, kteří jí byli zasaženi. Na které z nich se stojí za to podívat?

  • Španělská chřipka (The Flu That Killed 50 Million) – dokumentární film ke zhlédnutí online například na YouTube, který se snaží přiblížit období oslav konce války, postupně narušených rychle se šířící smrtící epidemií. S pomocí vzácných a dosud nezveřejněných dopisů a deníků lidí, kteří se s onemocněním potýkali, ukazuje, co nemocní a umírající během let 1918 až 1920 zažívali.
  • Den, kdy vypukla španělská chřipka – epizoda publicistického pořadu Slavné dny, který dokumentuje nejdůležitější světové události. Seriál včetně dílu Den, kdy vypukla španělská chřipka, je dostupný online na webu slavne-dny.cz.
  • Španělská chřipka: Zapomenutí padlí (Spanish Flu: The Forgotten Fallen) – drama o novém, smrtelně nebezpečném kmeni chřipky. Film vypráví o životě doktora Jamese Nivena a jeho boji s šířící se epidemií.

Zájemce o problematiku epidemií a pandemií by rovněž mohl zaujmout film Globální pandemie (Pandemic: How to Prevent an Outbreak), popřípadě seriál My Secret, Terrius, který údajně předpověděl pandemii koronaviru, jež sužuje svět současnosti. Oba je možné zhlédnout na streamovacím portálu Netflix.

Španělská chřipka 1918 vs. koronavirus

Nový typ koronaviru svět zasáhl téměř přesně jedno století poté, co záhadný virus španělské chřipky ztratil na síle. Nabízí se proto vzájemné porovnání jejich průběhu a důsledků. Za místo původu koronaviru je považována Čína, stejně jako tomu často bývá v případě španělské chřipky.

Viry způsobující tato onemocnění nejsou stejné. Hlavním rozdílem je, že na španělskou chřipku umírali především mladí lidé s dobře fungujícím imunitním systémem, avšak koronavirus je nebezpečný hlavně pro seniory a osoby s chronickým onemocněním či jinak oslabenou imunitou.

Další odlišnost tkví v tom, že v tisku španělskou chřipku zásadně zastínily jiné zprávy, konkrétně události první světové války, zatímco v případě koronaviru je to přesně naopak. Tehdejší vlády šířící se nákazu nepovažovaly za problém číslo jedna a k různým protiopatřením docházelo v mnohem menší míře.

Dnes víme, jak se co nejlépe před onemocněním chránit – doporučováno či nařízeno je nošení roušek, pravidelné používání dezinfekce na ruce (obojí je u nás nedostatkovým zbožím, výroba roušky či domácí dezinfekce je však naštěstí snadná), omezení kontaktu s jinými lidmi či úplná izolace, dodržování karantény apod.

Nynější svět je na pandemii zkrátka o něco lépe připraven a dle odborníků bude obětí méně. Nicméně to, že COVID-19 pravděpodobně nebude mít tak závažný průběh jako španělská chřipka, neznamená, že je možné nový virus podceňovat. Je dobře známo, že se velmi rychle a snadno šíří a počet lidí, kteří jsou prokazatelně nakažení, stejně jako počet dosavadních obětí, je alarmující.

Dle odborníků nebudou následky pandemie koronaviru z hlediska počtu obětí tak hrozivé, jako tomu by v případě španělské chřipky.
Dle odborníků nebudou následky pandemie koronaviru z hlediska počtu obětí tak hrozivé, jako tomu by v případě španělské chřipky.

A jak je to se zásilkami z Číny a koronavirem? Virus se přenáší prostřednictvím kapének a dle dosavadních informací může na různých površích přežít až 9 dní. Vzhledem k tomu, že doručení zboží z Číny trvá zpravidla několik týdnů, se není třeba nákazy přes zásilky obávat.